Svět knihy 2010 - 16. Mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha - 13.-16.5.2010

Aktuality z veletrhu

• Vážení vystavovatelé a návštěvníci,
jménem hlavních pořadatelů – Svazu českých knihkupců a nakladatelů a jeho společnosti Svět knihy Vás vítám na 16. mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy Praha 2010.
Věřím, že čtyři nadcházející jarní dny budou naplněny nezapomenutelnými zážitky ze setkání s mezinárodní literaturou a jejími autory, neboť letošního veletrhu se účastní vystavovatelé a hosté z 34 zemí a regionů. Pro český knižní obor je tato účast velkým úspěchem a představuje stabilní zájem zahraničních partnerů o spolupráci s českými nakladatelskými domy, o propagaci děl národních literatur v České republice. Expoziční části veletrhu se účastní celkem 416 vystavovatelů, kteří očekávají pozitivní přínos své účasti. Přála bych si proto, aby se jejich očekávání naplnilo.
Vítám účastníky programu letošního čestného hosta – Polské republiky – a přeji jim mnoho úspěchů a zajištění stálé pozornosti českých čtenářů i odborné veřejnosti. V Praze přivítáme vynikající polské autory, umělce a výtvarníky, publicisty, historiky a politology. Děkuji všem, kdo se na přípravě polského programu podíleli, neboť spolupráce s polskými kolegy měla vysokou profesionální úroveň i široký kreativní rozměr.
V rámci programových témat doprovodného festivalu „Literatura a sbližování kultur“ a „Rosteme s knihou“ jsou připraveny autorské pořady a diskuzní programy českých a zahraničních spisovatelů, prezentace tvorby národnostních menšin, ale i setkání s oblíbenými autory a ilustrátory knih pro děti a mládež a programy věnované celoživotnímu vztahu k četbě knih.
Pořady s českými spisovateli opět tvoří převážnou část doprovodného literárního programu. Jednotliví nakladatelé i profesní organizace připravily pro návštěvníky veletrhu početná setkání s českými autory, překladateli, ilustrátory.
Každý návštěvník by měl na veletrhu nalézt literaturu svého zájmu, profil nabídky účastnících se nakladatelů je žánrově i tematicky velmi široký. Na veletrhu vnímám i vzácnou příležitost přímého setkání nakladatele se čtenářem knih, jež pro něj vydává.
Děkujeme vystavovatelům a partnerům za spolupráci, děkujeme čtenářům za jejich stálý zájem o četbu knih a přejeme všem mnoho úspěchů a zajímavé literární zážitky.
Dana Kalinová, ředitelka veletrhu

• Vybíráme z pořadů pro odborné návštěvníky
Knihy versus/a svět online (panelová diskuze společnosti Google), Média a jejich role v kulturním dialogu, Francouzsko-český seminář odborníků z oblasti vydávání knih, Unikátní knihy: tradice a knižní umění dnes – kulatý stůl, Internetový obchod FastCentrik PEMIC – obchodní příležitost pro každého knihkupce, e-Books – elektronické knihy, China Forum – vzájemné představení českého a čínského vydavatelského průmyslu, Setkání s německými nakladateli, Setkání s japonskými spisovateli a nakladateli.

• Ceny předávané na veletrhu
Cena Jiřího Ortena (Svaz českých knihkupců a nakladatelů), Premia Bohemica (Obec spisovatelů), Mapa roku (Kartografická společnost ČR), Tourmap (festival Tourfilm a Avant Promotion), Cena Akademie SF, fantasy a hororu, Skřipec a skřipeček (Obec překladatelů), Slovník roku (Jednota tlumočníků a překladatelů), Žijeme v různých zemích, ale kniha nás seznamuje (Svět knihy, s.r.o. v rámci kampaně na podporu četby knih – Rosteme s knihou), Škola základ života (Obec spisovatelů), Náš svět 2010 (Národní institut dětí a mládeže MŠMT), řada dalších cen je udělována jednotlivými nakladateli.

•

Veletrh v číslech

Literární festival v číslech

(v závorce údaje z roku 2009)

Mezinárodní skladba vystavovatelů a zahraničních hostů je z těchto zemí a regionů (34):
Belgie, Brazílie, Česká republika, Čína, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Litva, Lotyšsko, Malta, Maďarsko, Německo, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Saudská Arábie, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Tchaj-wan, Turecko, USA, Velká Británie, Wales.

• Menšiny se představují
Každoročně, když knižní veletrh Svět knihy vydává svoji tiskovou zprávu, uvádí kolik českých vystavovatelů se zúčastnilo a kolik se představilo národních literárních expozic ze zahraničí. Ale je tu ještě jedna důležitá entita, která byla doposud sice ne zcela, ale přece jen trochu opomíjena – publikační činnost zahraničních menšin žijících na území České republiky. Přitom jde o tvorbu velmi důležitou a autentickou, za kterou často stojí mnoho dobrovolníků, kteří vydávají svůj časopis či občasné knižní tituly bez nároku na odměnu. Díky jednomu z hlavních témat letošního veletrhu – Literatura a sbližování kultur – si výsledky publikační činnosti těchto národnostních menšin můžete poprvé prohlédnout i na knižním veletrhu ve stánku S108 ve střední hale Průmyslového paláce.
Publikační činnost menšin je soustředěna „pod střechu“ Domu národnostních menšin, který působí na pražských Vinohradech ve Vocelově ulici č. 3 už bezmála tři roky. V Domě má zastoupení jedenáct z celkově dvanácti národnostních menšin oficiálně uznaných na území České republiky.
A pokud byste se chtěli osobně setkat s těmi, kdo sestavují a redigují periodický tisk národnostních menšin, budete mít jedinečnou příležitost ve čtvrtek 13. května v 15.00 v Komorním sále v pravém křídle Průmyslového paláce. Tam se totiž uskuteční beseda s představiteli národnostních menšin a šéfredaktorů cizojazyčných časopisů. A na závěr si zkuste vyřešit malý kviz: Kolik oficiálně uznaných národnostních menšin byste dokázali vyjmenovat? Tak pro kontrolu – jsou to menšiny bulharská, chorvatská, maďarská, německá, polská, romská, rusínská, ruská, řecká, slovenská, srbská a ukrajinská.

• Pojďme číst Polsko
Ředitel Polského institutu v Praze Maciej Szymanowski o tom, co všechno připravili pro letošní veletrh naši severní sousedé, letošní čestní hosté.

Je možné najít pro prezentaci polské literatury na letošním Světě knihy jedno shrnující motto či krédo? Jak by znělo?
Když jsem ještě chodil do školy, učili mě, že se lidem kdysi žilo hůř, vlastně špatně. Přiznávám, že jsem tomu tehdy nevěřil. Dnes už vím, že ještě na začátku 20. století, když člověk přišel z práce domů, musel hodiny a hodiny zírat na prázdnou stěnu. Televizi tenkrát ještě neznali. Z tohoto pohledu se nám dnes žije určitě lépe, ale i tak milióny lidí využívají tištěné slovo jako hlavní, nebo přinejmenším hlavní alternativní, kanál pro získávání informací, třeba i o světě. Hezky to vyjadřuje název knižního veletrhu – Svět knihy. Z toho vychází i motto naší přítomnosti na veletrhu, které navazuje na pojetí knihy jako zdroje informací a vědomostí – rovněž o Polsku. Tak vzniklo: „Máme Polsko přečtené?“

Prezentace Polska jako čestného hosta je velice pestrá a široká. Co vy osobně považujete za nejatraktivnější a z čeho máte největší radost?
Jsem velmi rád, že vyšly dvě knihy, které v Česku chyběly. Tím myslím dvě antologie nakladatelství CDK, tedy přesněji kulturologickou Návrat člověka bez vlastností a společensko-politologickou Pravým okem. Obě obsahují texty nejčtenějších autorů, kteří zásadně ovlivnili během posledních 5–7 let klíčové veřejné diskuse v Polsku. A zároveň jsou to autoři v Česku téměř neznámí a nevydávaní.
Jsem také velmi zvědavý, jak Česko, jako skutečná velmoc pohádek, přijme dílo polských pohádkářů – například zástupců nejmladší generace jako je Jan Brzechwa, na jehož básních se děti v Polsku již mnoho let učí číst a jehož tvorba byla jakousi nepřízní osudu od sedmdesátých let v Česku málo vydávaná.

Máte pocit, že zájem českých čtenářů o polskou literaturu a kulturu vůbec je dostatečný, nebo je v tomto ohledu co dohánět?
Během posledních let nevzrůstá jen zájem o polskou literaturu, ale také o polskou kulturu a českou kulturu v Polsku. Ačkoliv určité „černé díry” existují. Na jedné straně se snad každý měsíc objeví v Česku jeden až dva překlady polské poezie nebo prózy, na straně druhé je však množství adaptací současných polských her nebo filmů v české televizi směšně nízké. Na hlavních kabelových kanálech na území Česka nenajdete ani jeden polský program, ačkoli si nemyslím, že to je ze strachu před nesrozumitelností jazyka nebo protesty předplatitelů.

V čem jsou si polská a česká literatura především blízké a v čem naopak cítíte jejich odlišnost?
Vaše tradiční síla leží v próze. A u nás v poezii. Ale přesto v polské próze posledních let vznikají romány zaměřené na intelektuály, jejich osudy a odpovědnost za vlastní životní rozhodnutí. Myslím například autory jako Andrzej Horubała, Tomasz Terlikowski či Paweł Lisicki. Takový je román Bronisława Wildsteina Údolí nicoty, který se objeví na veletrhu. Na druhé straně nemáme v literatuře trend, jenž u vás symbolizovala – je mi velmi líto, že musím mluvit v minulém čase – osobnost a tvorba Jana Balabána. Velmi individuální, osobně konkrétní reflexe pádu a vzestupu lidské existence, která ale zároveň vykračuje za horizont osudu jednotlivce.

Nesporně velkou událostí je praž- ská návštěva básnířky Wisławy Szymborské o níž je známo, že se publicitě spíše vyhýbá. Co paní Szymborskou zlákalo na pražský veletrh?
Jeho značka. Veletrh je z podnikatelského i kulturního hlediska povedená akce. Nemusíte mít ani korunu na nákup knih a stejně jako návštěvník trhů zajímavě a smysluplně strávíte čas. Wisławu Szymborskou jsme k příjezdu na veletrh vůbec nemuseli přemlouvat. Stačilo splnit jedinou její podmínku – zajistit v hotelu pokoj pro kuřáky.

Součástí doprovodného programu je rovněž sobotní koncert skupiny Pustki, můžete jí čtenářům pár slovy představit?
Pustki patří v současné době mezi nejpopulárnější mladé polské kapely. Jde o hudbu, která je umělecky kvalitní, ale i velmi chytlavá a příjemná na poslech. Kromě těchto čistě hudebních předností mají velmi silnou vazbu na literaturu: v minulosti složili například hudbu ke hře Doroty Masłowské, která je hostem Světa knihy. A v Praze zahrají skladby ze svého posledního alba Kalambury, jež se celé skládá z textů významných polských básníků 20. století. Musím ale rychle podotknout: když řekneme hudba a poezie vybaví se nám zpěvák s akustickou kytarou. To od Pustek rozhodně nečekejte.

• Knihy Google
Služba Knihy Google se stala velmi oblíbenou mezi uživateli, ale zároveň i značně kontroverzní v rámci knižního průmyslu. Není se čemu divit, samotné téma je velmi komplexní a náročné na pochopení; v kombinaci s neustále se vyvíjejícími novými technologiemi často – pro tradiční knižní průmysl – i neuchopitelné. Důsledkem toho je strach z neznáma, obavy z nepoznaných rizik, nedorozumění nebo odmítání.

Proto se český Google rozhodl, že ve spolupráci s veletrhem Svět knihy Praha 2010 uspořádá v rámci odborného programu panelovou diskusi na téma: Knihy versus/a svět online. Jedním z diskutujících bude i Santiago de la Mora, EMEA Print Content Partnerships Director ze společnosti Google.

Jaké výhody mají Knihy Google oproti snahám místních institucí digitalizovat knihy?
Internet je pro každou zemi skvělou příležitostí pro zachování národní kultury. Google chce zpřístupnit uživatelům po celém světě co nejvíce volně dostupného kulturního dědictví. Díky internetu je možné propojení autorů a jejich publika zcela novým způsobem. A právě to je hlavní náplň Knih Google. Přirozeně vítáme každou iniciativu, která se bude pokoušet o něco podobného, a to jednoduše proto, že velká část cenných informacích na světě se ukrývá v knihách. Jsme přesvědčeni, že digitalizace knih vytvoří nové ekonomické příležitosti pro autory a nakladatele.
Další snahy o digitalizaci jsou nezbytné a my je plně podporujeme – jsme technologická společnost a jsme dobří v řešení technologických problémů, mezi něž patří i naskenování a široká distribuce knih. Nicméně je třeba připomenout, že jednak nemůžeme takovou věc dělat sami, jednak nedisponujeme odbornými zkušenostmi knihoven, které se podílejí na projektu, jakým je například Europeana. I proto je zapotřebí širokého spektra produktů, které zajistí přístup k bohatému kulturnímu dědictví Evropy.
Kromě spolupráce s knihovnami podílejícími se na projektu Europeana se rovněž těšíme na spolupráci s kulturními organizacemi. Nedávno jsme podepsali dohodu s italským ministerstvem pro kulturní dědictví, na jejímž základě Google a italské národní knihovny zpřístupní na internetu miliony knih, které již nejsou chráněné autorským zákonem. Díky tomu bude bohaté kulturní, vědecké, filozofické a historické dědictví Itálie podstatně dostupnější lidem po celém světě.

Která země je nejdál v přechodu k nabídce knih v elektronickém formátu?
Snahy o digitalizaci neprobíhají všude stejným tempem. Knihy obsažené v indexu Knihy Google reprezentují více než 100 světových jazyků. Služba Knihy Google je dostupná uživatelům ve 124 zemích a 42 jazycích. Do partnerského programu se zapojilo přes třicet tisíc nakladatelů, včetně téměř všech nejvýznamnějších (McGraw Hill, Random House, Hyperion, HarperCollins a Penguin).
Rovněž spolupracujeme s více než 40 knihovnami z celého světa, včetně deseti knihoven mimo Spojené státy. Ale nejsme jediní, kdo usiluje o digitalizaci knih. V současné době probíhá v Evropě hned několik takových iniciativ.

Kolik českých nakladatelů se už ke službě Knihy Google přihlásilo, jak rychle ten počet narůstá?
Česká republika pro nás představuje významný trh a těšíme se na to, že do budoucna budeme moci spolupracovat s větším počtem místních nakladatelů. K dnešnímu dni jsme uzavřeli smlouvy se zhruba 9000 nakladateli v Evropě, z nichž někteří jsou z České republiky. Příkladem je české nakladatelství Grada nebo Baronet.

Myslím, že je velká škoda, že v České republice funguje jen zlomek toho, co služba Knihy Google umí a nabízí. Proč jste službu u nás zprovoznili, když běží jen částečně?
Služba Knihy Google je v České republice spuštěna naplno, i když je pravda, že stále nemáme tolik českých knih, kolik bychom si přáli. Většinou postupujeme tak, že nejprve produkt spustíme a následně zahájíme spolupráci s vydavateli a knihovnami, přičemž naším cílem je samozřejmě zajistit digitalizaci co nejvíce knih v jazyce dané země. Rozhodně je dobré mít aspoň pro začátek nějaký obsah než nemít žádný. Ale budeme se snažit, aby se zvýšil počet českých knih, které budou pro české uživatele dostupné online. U každé inovace nějakou dobu trvá, než se prosadí. Před pár lety ještě nikdo nečekal, že mobil bude používat přes 4 miliardy lidí a internet přes 1,5 miliardy. Co se týče našeho projektu, internetový marketing a prodej knih je relativně nový fenomén, nicméně prudkým tempem roste, přičemž v každé zemi je tempo trochu odlišné. U knih, které již nejsou chráněny autorským právem, může nicméně docházet k tomu, že tyto knihy jsou volně přístupné v USA, ovšem v Evropě nikoli, a v důsledku toho se i mění nabídka knih v jednotlivých zemích. Respektujeme totiž autorské právo ve všech zemích, kde působíme. Jsme si dobře vědomi toho, že tyto nové změny v knižním průmyslu mohou vést k nedorozuměním a způsobovat obavy. Proto se snažíme úzce spolupracovat s autory, nakladateli, knihkupci i knihovnami, snažit se vymyslet takový způsob vzájemné spolupráce, který umožní z internetu profitovat kaž- dému.

Jak si stojíme v zájmu o zpřístupnění našich textů v porovnání se zahraničím?
Služba Knihy Google nabízí obsah ve více než stovce jazyků, samozřejmě včetně češtiny. Internet je příležitostí zejména pro menší jazyky – knihy v nich napsané lze vyhledávat stejně snadno jako knihy v hlavních světových jazycích. Snad bych mohl jako zajímavost zmínit, že zrovna v prosinci loňského roku dostal Google ocenění od vlády Katalánska za uchovávání a šíření katalánštiny.

• Evropou mezi řádky
V předvečer veletrhu se již tradičně konala akce pořádaná Českými centry – Noc literatury. Letošní motto „Evropou mezi řádky – české osobnosti čtou evropskou literaturu na atraktivních místech Prahy“ – přivedl do zákoutí Malé Strany stovky milovníků literatury. A letos to byl opravdu literární maratón, četlo se hned na 17 místech. Řada autorů, jejichž díla byla čtena populárními osobnostmi, přijíždí na veletrh se osobně představit českým čtenářům.
K nim patří Jean-Marie Blas de Roblès (četl Jan Budař), Maria Peura (četla Vanda Hybnerová), Simon Mawer (četl Jiří Langmajer), Attila Bartis (četl Karel Dobrý), Willem Frederik Hermans (četl Roman Zach) a Seven Regener (četl Jaroslav Rudiš).

• WIKIPEDIA INFORMUJE, VZDĚLÁVÁ I ODMĚŇUJE
Rozhovor s Miroslavem Langrem místopředsedou sdružení Wikipedia Česká republika

Internetová encyklopedie Wikipedia si na síti sítí vydobyla celosvětově velkou oblibu, čím myslíte, že je to dáno?
Důvodů je několik: v první řadě jde o snadnou dostupnost zdarma, vysokou aktuálnost a obrovský, před existencí Wikipedie těžko představitelný rozsah informací (více než 160 tisíc hesel v české Wikipedii, více než tři miliony hesel v anglické). Všechny tyto klady pocházejí především ze způsobu, kterým Wikipedie vzniká – z příspěvků v podstatě neomezeného okruhu dobrovolných autorů. Tato metoda sice nezaručuje stoprocentní spolehlivost, ale ochranné mechanismy jsou natolik stabilní, že chybovost informací na Wikipedii není nijak vysoká. A to je další z důvodů, proč je Wikipedie tak populární.

Česká Wikipedie vznikla poměrně nedávno, můžete upřesnit okolnosti jejího vzniku?
Čas je hodně relativní a na internetu běží hodně rychle. Česká Wikipedie vznikla už v roce 2002, pouhých 16 měsíců po vzniku Wikipedie jako takové, takže to není zas tak nedávno. O založení české Wikipedie se zasloužili čeští esperantisté. Tento umělý jazyk je v České republice poměrně populární a zdejší kroužky už měly zkušenosti s Wikipedií v esperantu. První pokusy o české články „Věda“ a „Kultura“ se nedochovaly, nicméně mnoho jiných hesel má stále zachované své základy pocházející ze samotných počátků české Wikipedie.

Jaké největší úskalí vidíte při tvorbě a naplňování českých hesel? Jakým způsobem získáváte a vybíráte nové autory?
Psaní českých hesel neklade nějaké speciální překážky, kterými by se česká Wikipedie lišila od jiných jazykových mutací. Hlavní je dodržovat základní zásady tvorby kvalitních hesel, aby si Wikipedie aspoň držela svou úroveň a mohla ji krůček po krůčku zvyšovat. Jde především o zásadu ověřitelnosti, tedy povinnost uvádět zdroje, odkud pocházejí nejasné informace. Překážkou může být samozřejmě nedostatek odvahy editovat. Proto získáváme editory především tím způsobem, že kaž- dého upozorňujeme na to, že nemusí být jen čtenářem, ale také autorem Wikipedie. Stačí základní vzdělání a ochota spolupracovat. Z toho důvodu také autory nevybíráme, autorem může být opravdu každý, kdo to s Wikipedií myslí dobře.

Na letošním Světě knihy předáváte Ceny za rozvoj české Wikipedie můžete je představit?
Ceny za rozvoj české Wikipedie jsme vyhlásili proto, abychom povzbudili autory, pustit se do článků o tématech sice významných, ale na české Wikipedii zatím zanedbávaných. Byl vytvořen seznam zhruba tří set článků z nejrůznějších oblastí lidského vědění, od přírodních věd přes společnost až k ekonomii. Cenu mohl dostat jen ten, kdo významně přispěl k vzniku opravdu kvalitních článků. Díky spolupráci s partnery v čele s generálním partnerem Českou spořitelnou se nám podařilo zajistit pro nejlepší autory těchto článků i kvalitní odměny. Ceny pomohly Wikipedii tím, že přibylo množství hodnotného obsahu, a proto je chceme pořádat i v budoucnu. Doufáme navíc, že přilákají i nové autory, kterým se psaní do Wikipedie zalíbí.

• Setkání s estonským básníkem a myslitelem Jaanem Kaplinským
Ve čtvrtek v 16 hodin se na veletrhu v Literární kavárně uskuteční setkání s estonským básníkem, esejistou a filosofem Jaanem Kaplinským. Bude se mluvit o Kaplinského tvorbě, šířeji o estonské literatuře, ale také o ugrofinských národech a jejich filosofii.
Jaan Kaplinski (1941) je v zahraničí nejznámějším estonským esejistou a básníkem posledních desetiletí. V roce 1997 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Vystudoval románskou filologii a strukturální lingvistiku na univerzitě v Tartu. V 60. letech se proslavil právě jako básník. Získal si nezastupitelné místo v estonské kultuře jako myslitel, básník a esejista-publicista, kterého zajímají globální problémy spjaté s budoucností lidstva a přírody. V Kaplinského textech se stále častěji objevuje snaha rozhýbat, snaha mazat hranice mezi žánry. Snaží se psát texty, které budou důležité nejen pro něj, ale i pro čtenáře. Jeho básně jsou jako vyprávění, mluví se v nich o tom nejobyčejnějším, nejsamozřejmějším a nejstálejším – o přírodě, dětech a životě samém. Často se zabývá i jednotou různých kultur a jazyků, ve své poslední sbírce uvádí i finsky a anglicky psané básně. Jeho sympatie se stále obracejí k východu, k japonské a čínské poezii.
Kaplinski je básník modernista. Autor, který ve svých esejích a básních vychází ze sebe jako jedince, ze svých zkušeností, pocitů, z knih, které přečetl; který přemýšlí o mnoha věcech a svým dílem tak zprostředkovává sám sebe. Kaplinski je z estonských autorů jistě k přírodě nejcitlivější a jí nejvíce znalý, který kdysi v jednom rozhovoru uvedl, že by také chtěl být rostlinou. V jeho díle je stále přítomen respekt ke všemu živému, obrana jakékoli rozmanitosti, autorovo stranění menšímu a slabšímu, ať už jde o přírodu nebo národy. V poslední době se zajímá o estonštinu, je jedním z odpůrců normativnosti v jazyce, sám rád používá nářeční slova a tvary. Jeho prozaická díla, ať se jedná o eseje, články nebo cestovní deníky, se zaobírají celospolečenskými otázkami. Kaplinského básně byly přeloženy do finštiny, švédštiny, angličtiny, španělštiny, češtiny, francouzštiny, maďarštiny, islandštiny, dánštiny a dalších jazyků.

• Knihkupecký žebříček oceňuje
První dekáda našeho století je ve znamení bouřlivě se rozvíjejících statistik a žebříčků. Televize poměřují svoji sledovanost, rádia zase poslechovost a webové stránky svoji návštěvnost. U filmů se evidují počty prodaných vstupenek do kina a u hudebních nahrávek zase počty prodaných nosičů. Proto nepřekvapuje, že mezi všemi těmito statistikami figuruje i žebříček nejprodávanějších knižních titulů. Na podrobnosti jsme se zeptali pana Vladimíra Pistoria, předsedy představenstva Svazu českých knihkupců a nakladatelů.

Jak se zrodil nápad založit žebříček nejprodávanějších knižních titulů? Co bylo jeho hlavním motivem?
Hlavním smyslem každého knižního žebříčku je orientace čtenářů v knižní produkci a propagace četby. Současně by mělo být ale zřejmé, že žádný žebříček není absolutní, že pořadí titulů záleží na metodice, jakou je seznam nejprodávanějších titulů sestaven. Různé seznamy se mohou navzájem velmi lišit – jiné pořadí byste získali z dat distributorů, jiné z dat velkých knihkupectví a jiný zase třeba od knihkupců určitého regionu. SČKN sestavuje svůj žebříček na základě hlášení všech knihkupců, kteří jsou ochotni s námi spolupracovat.

Jak sběr dat od knihkupců probíhá?
Každý týden sbíráme data o nejprodávanějších knihách z jednotlivých knihkupectví. Někteří hlasující při tom posílají data i z několika prodejen stejného podniku. Knihkupec vyplní jednoduchý elektronický formulář, v němž uvede ISBN pěti titulů a odpovídající počty prodaných výtisků ve třech kategoriích – beletrie, literatura faktu a dětské knihy. Došlá data jsou automaticky zpracována a výsledná tabulka pak ještě musí být rutinně homogenizována, neboť různí knihkupci často zařadí týž titul do různých kategorií. Na konci roku sestavujeme ze získaných dat rovněž žebříček za celý rok.

Kdy se s projektem žebříčku začalo? Kolik knihkupců se účastnilo na počátku a kolik jich spolupracuje dnes?
S přípravou celého systému ve zkušebním režimu, kterého se účastnilo 11 knihkupců, se začalo v roce 1999, naostro pak žebříček vydáváme od roku 2002. V současné době se s žebříčkem SČKN uvolilo spolupracovat 170 knihkupectví, ovšem ne všichni posílají svá hlášení pravidelně. V průměru dnes týdenní tabulka nejprodávanějších knih odráží data ze zhruba 73 prodejen.

Co všechno dokáže žebříček nejprodávanějších titulů říci o českém knižním trhu? Jak se dají data využít?
Myslím si, že žebříček nejprodávanějších titulů by jako zdroj sofistikovaných informací o českém knižním trhu neměl být přeceňován. Poskytuje však zajímavé informace o nejúspěšnějších titulech. Čtenářům slouží jako inspirace a pro nakladatele, publicisty a knihovníky může být zase zajímavý jako ukazatel čtenářského vkusu.
My jen připomínáme, že všechny dosud publikované týdenní i roční žebříčky jsou zveřejněny na internetových stránkách Svazu českých knihkupců a nakladatelů – www.skcn.cz. A pokud budete mít ve čtvrtek 13. května ve 14 hodin zájem, můžete se v Literární kavárně v pravém křídle Průmyslového paláce zúčastnit přátelského posezení s nejaktivnějšími knihkupci (z hlediska účasti na sběru dat), kteří budou oceněni a odměněni.

• 16. ročník Světa knihy zahájen
Ve čtvrtek 13. května symbolickým přestřižením pásky oficiálně otevřel 16. ročník mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha ministr kultury a národního dědictví Bogdan Zdrojewski.
Zahajovací ceremoniál tentokrát odstartoval v jazzovém duchu vystoupením Tria Tomáše Lišky. Poté se slova ujal ministr kultury České republiky Václav Riedlbauch. „Vzít krásnou knihu do ruky je samo o sobě rozkoší, natož když má ještě obsah, který má nějaký smysl,“ prohlásil. Ve svém projevu rovněž vyzdvihl význam polské kultury a literatury. Polsko má v letošním roce mezi čtyřiatřiceti zastoupenými zeměmi statut čestného hosta. Ministr Riedlbauch uvedl: „Jsem moc rád, že letošní akcent přišel na Polsko, polská kultura je kultura velká, příkladná. Spolu se Slovenskem je Polsko pro nás nejen v sousedském nejbližším vztahu, ale také pro blízkost jazykovou a kulturní v pozici naprosto nadstandardních vztahů.“
Blízkost polské a české kultury vyzdvihl poté ve svém vystoupení i Bogdan Zdrojewski, polský ministr kultury a národního dědictví. Vyjádřil potěšení nad tím, že letošní Svět knihy poctí svou návštěvou i básnířka a nositelka Nobelovy ceny Wisława Szymborska. K zahájení pak krátkými projevy přispěli radní pro kulturu hl. m. Prahy Ondřej Pecha, ředitel polského institutu v Praze Maciej Szymanowski, který poděkoval: „že se Polsko může zúčastnit tohoto velkého knižního svátku“ . Svůj uvítací proslov přítomným přednesla i ředitelka veletrhu Dana Kalinová, která společně s polským ministrem veletrh zahájila.

• Polský národní stánek otevřela pantomima
Polsko, čestný host letošního ročníku mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha, otevřelo ve čtvrtek dopoledne ve střední hale svou expozici. Organizátoři zvolili pro slavnostní otevření univerzální jazyk – pantomimu. Herci wroclawského divadla Teatr Formy vystoupili v pantomimické skeči Kruhy paměti na motivy polského romantického básníka Cypriana Norwida. Poté se ujal slova Grzegorz Gauden, ředitel Institutu knihy z Krakova. „Viděli jsme v představení, jak také mohou dopadnout vztahy mezi spisovatelem a nakladatelem,“ řekl s drobnou nadsázkou, „ale my se v institutu snažíme, aby vztahy mezi autory a nakladateli probíhaly opravdu hladce.“ Institut rovněž podporuje vydávání překladů polských autorů v zahraničí a v posledních deseti letech tak spatřilo světlo světa na osm set titulů polských knížek v nejrůznějších zemích světa. Ty české je možno najít právě v polském národním stánku.

• Vítězem Ceny Jiřího Ortena 2010 se stal Jan Těsnohlídek ml.
13. května 2010 byl na slavnostním podvečeru v rámci knižního veletrhu ze tří nominovaných autorů – Jana Němce – Hra pro čtyři ruce, Jana Těsnohlídka ml. – Násilí bez předsudků a Kateřiny Tučkové – Vyhnání Gerty Schnirch, vyhlášen laureát Ceny Jiřího Ortena 2010. Stal se jím Jan Těsnohlídek ml. za svou sbírku básní s názvem Násilí bez předsudků. Jeho nominace byla odbornou porotou (Petr A. Bílek, Petra Hůlová, Jindřich Jůzl, Pavel Kosatík a Jiří Peňás) zdůvodněna slovy: „za generační básnickou výpověď o revoltě v době, kdy se k ní těžko hledá důvod“.
Jan Těsnohlídek ml. (*1987) se narodil se 11. dubna 1987 v Havlíčkově Brodě. Většinu života prožil v Krucemburku, městysu poblíž Žďáru nad Sázavou. Psát začal během studií gymnázia K. V. Raise v Hlinsku. Byl oceněn v řadě literárních soutěží (Ortenova Kutná Hora 2005–2008, Hořovice Václava Hraběte 2006, 2008). Po ukončení střední školy pracoval v knihkupectví Vysočina v Havlíčkově Brodě. Poté se přesunul do Prahy. Jeho básně byly otištěny v HOSTu, Tvaru a Psím víně. V edici Stůl mu vyšla v roce 2009 sbírka Násilí bez předsudků. Druhé vydání vyšlo ten samý rok v nakladatelství Petr Štengl jako první kniha edice Pop.
Cenu Jiřího Ortena pro mladé autory do 30 let od loňského roku organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů. Partnerem ceny je Magistrát hlavního města Prahy. Finančně ji letos podpořilo také MK ČR.

• Hrozí knihám elektronická smrt?
Panelová diskuse na téma Knihy versus/a svět online pořádně rozvířila knižní vody. Budoucnost tištěných knih je ožehavé téma dotýkající se čtenářů, autorů, nakladatelů i knihkupců. Doba ibooků a stahování knih z internetu je totiž už za dveřmi.

Internet je fenoménem posledních let a jeho rozmach je ohromující. Zasáhl samozřejmě i knižní svět a společně s bouřlivým vývojem elektronických médií tak tištěným knihám hrozí „smrt“. Nebo to není třeba vidět tak černě? Zástupci společnosti Google, kteří včerejší panelovou diskusi iniciovali, tvrdí, že jejich vkročení na knižní trh tištěné knihy neohrozí, nakladatelé však oponují, že to je jen dočasné a navíc těch, kdo by si rádi knižní svět elektronicky podmanili, je více. Zdá se, že začíná boj o knihu i čtenáře zbraněmi 21. století.

Knihy Google
„Chceme všem lidem umožnit přístup ke knihám celého světa,“ řekl na úvod diskuse Santiago de la Mora, který přišel představit projekt Knihy Google. Právě tento projekt totiž vyvolal mezi knihkupci a nakladateli rozporuplné reakce. Nejčastěji zaznívají obavy z možného stahování knih z internetu, které by tak omezilo produkci tištěných knih.
„Naši kritikové se obávají, že se Knihy Google stanou náhradou tištěného slova, ale já jsem přesvědčen, že tato služba naopak pomůže lidem z celého světa knihy objevovat,“ hájí projekt Santiago de la Mora a uvádí na pravou míru tvrzení, že Knihy Gogole nabízejí ke stažení celé knihy.
„Po zadání dotazu do vyhledávače se vám zobrazí název a limitovaný úryvek obsahu knihy, nikoli celá kniha. Služba vám také nabídne informaci, kde knihu lze koupit nebo půjčit, takže jde vlastně o pomoc knihkupcům a nakladatelům.“ Knihy k digitalizaci získává Google ze dvou zdrojů. Jednak od partnerů, většinou nakladatelů, kteří mu knihy poskytují, a také od velkých knihoven. „Knihy, které byly dříve přístupné pouze lidem v dané knihovně, jsou nyní dostupné každému, kdo má internet,“ vyzdvihuje plusy projektu de la Mora. Tento fakt ocenili i zúčastnění zástupci českých knihkupců a nakladatelů, ale zároveň vyslovili obavy ze zabezpečení digitalizovaných knih. Google má totiž k dispozici celé texty. Dokáže je ochránit?

Piráti útočí
„Měli bychom se poučit z vývoje v hudebním průmyslu, kde jsou digitalizovaná díla běžně pirátsky stahována z internetu,“ říká předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů Vladimír Pistorius. „Jakmile klesne cena ibooků, bude jen otázkou času, kdy si lidé začnou knihy volně stahovat,“ připojil se k diskuzi Jiří Srstka z agentury Dilia. „Způsobů, jak knížku stáhnout, je mnoho a zatím neexistuje způsob, jak tomu zabránit, jen jak to ztížit,“ dodává Zdeněk Jaroš z nakladatelství Grada. V budoucnosti tedy hrozí, že nakladatelé přijdou o peníze stejně jako se to stalo hudebním vydavatelstvím. „Je třeba vymyslet systém, jak knihy v digitální podobě čtenářům nabízet. Je nejvyšší čas,“ říká Jiří Srstka.

Práva a cena
„Sdílení literatury prostřednictvím internetu může prospět, ale je třeba dodržovat určité podmínky, především autorská práva,“ narazil na další úskalí digitalizovaných knih básník, překladatel a publicista Petr Borkovec. Práva k jednotlivým dílům bývají velmi komplikovaná. K jedné knize je často vlastní i několik lidí, od autora, přes překladatele až po grafika. Ti všichni by měli schválit publikování knihy na internetu. To je nejen náročné z právního hlediska, ale zároveň to ovlivňuje i cenu elektronické knihy. A právě cena knihy dostupné na internetu byla dalším tématem k diskusi. „Mnozí si myslí, že elektronické knihy by měly být levnější než tištěné, protože odpadají náklady na tisk a distribuci, ale tak to není,“ říká Vladimír Pistorius. „Ano, odpadnou náklady na tisk, ale to představuje asi jen 10 až 15 procent z ceny. Distribuční náklady činí 45 %, ale například internetový obchod Amazon požaduje 35 %, takže to není tak velká úspora.“ Očekávání, že knihy tedy budou stát například jednu sms, jak v diskusi také zaznělo, nejsou příliš reálné.

Konec knihkupectví
Doba, kdy si knihu budeme moci stáhnout přes internet, je zřejmě neodvratná a knihkupectvím tedy možná pomalu zvoní hrana. „Myslím, že jsou stále lidé, kteří dávají přednost tištěné knize v její grafické podobě než textu na internetu. Kniha má stále své kouzlo především pro starší generaci,“ zaznělo z pléna. Mladí lidé však knihy přístupné po internetu s napětím očekávají. „Dnešní studenti jsou zvyklí čerpat informace z celého světa a možnost stáhnout si knihu, kterou ke studiu potřebují, určitě uvítají,“ nechal se slyšet zástupce studentů. „Vím o autorech, mezi jinými například Milan Kundera, kteří s elektronickou verzí své knihy nikdy souhlasit nebudou, protože ctí knihu pouze v její tradiční podobě,“ dodal Jiří Srstka. „Myslím si, že tištěná i elektronická kniha mohou spolu koexistovat“ ukončil diskusi Petr Borkovec. Jestli tomu tak skutečně bude, to ukáže až čas.
JaM

• Romská literatura žije
Jedním z hlavních témat letošního veletrhu je Literatura a sbližování kultur. Na našem českém kulturně knižním písečku se pod tímto tématem přímo nabízí sblížení s kulturou a literaturou romskou. Máme ji na dosah ruky, ale známe ji? Díky veletrhu Svět knihy můžeme do světa romské literatury nahlédnout, poznat zajímavé autory i se seznámit s možnostmi, kde a jak získat informace o romské historii i současnosti. Kulturní svět Romů je pestrý, ale současná společnost jakoby před ním zavírala oči. Zkuste je otevřít.

Časopis je základ
Z historie dobře víme, jak je pro národ a jeho pocit sounáležitosti důležitý časopis, který by udržoval povědomí o kultuře a dění. Romové takový časopis mají. Jmenuje se Romano džaniben, vydává ho stejnojmenné občanské sdružení, a jde o jediné odborné periodikum u nás, které se věnuje jazyku, historii a kultuře Romů. Pestrá skladba časopisu nabízí odborné články z mnoha humanitních oborů, ale i tvorbu romských literátů, recenze a anotace romistické literatury. Zároveň tu nechybí popularizační články, které z časopisu dělají zdroj informací pro širokou romskou veřejnost. Časopis vychází od roku 1994 a od roku 2002 má půlroční periodicitu, přičemž každé číslo čítá 250 stran. Redakci po zakladatelce časopisu a zároveň i zakladatelce romistiky na FF UK Mileně Hübschmannové převzal po její tragické smrti Peter Wagner a loni pak Jana Kramářová a Eva Zdařilová. Pod tímto vedením časopis usiluje o zařazení na seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik, spravovaný Radou pro vědu a výzkum.

Vzkaz novým generacím
Časopis Romano džaniben ale není jedinou vlaštovkou romské literární činnosti, která stojí za zmínku. V letech 2008–2009 bylo v rámci projektu Holocaust Romů a Sintů realizováno několik dalších zajímavých počinů. Jedním z nich je překlad katalogu Nacistická genocida Sintů a Romů a na to navazující didaktický materiál pro výuku romského holocaustu na středních a základních školách. Materiály by měly nejen připomenout dobu minulou, ale zároveň vyvolat v současné mladé generaci diskusi nad dnešními problémy s xenofobií a rasismem. O totéž usiluje i Muzeum romské kultury, které příští rok oslaví dvacet let od svého založení. „Jsme prostorem pro setkávání kultur. Uchováváme doklady romské historie jako součást evropského dědictví. Vychováváme mladou generaci k toleranci a interkulturnímu myšlení. Přispíváme k boji proti xenofobii a rasismu. Otevíráme cestu ke kořenům romské identity. To vše děláme pro vzájemné porozumění. Pro dialog kultur. Pro nás,“ hlásá motto muzea a svou činností dokazuje, že se ho skutečně drží. Muzeum buduje sbírkové fondy dokumentující kulturu a dějiny Romů, které nabízí široké veřejnosti k nahlédnutí ve dvou sálech stálé expozice. K tomu je třeba přičíst mnoho dalších krátkodobých výstav. Muzeum se na romském kulturním dění podílí také celou řadou dalších projektů. Pořádá přednášky, dny otevřených dveří, křty knih i hudebních nosičů atd. Pro děti připravuje program v dětském klubu a pro zájemce je připraven i kurz romštiny. Malou ochutnávku činnosti muzea si můžete dopřát také na veletrhu Svět knihy, jehož se muzeum účastní poprvé. Na jeho stánku jsou prezentovány tituly romských autorů i knihy s romskou historií a kulturou spojené, k dispozici jsou audio záznamy autorských čtení, rozhovorů i zpracování jednotlivých děl.

Romistika ve středu zájmu
Zájemci o historii, kulturu a život Romů nacházejí už devatenáct let střechu nad hlavou na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Funguje zde seminář romistiky, a to nejen jako vzdělávací, ale i jako vědecké pracoviště. Základním východiskem práce všech pracovníků i studentů semináře je lingvistika a aktivní znalost romštiny. Rozsah zájmů Semináře romistiky je však velmi široký: snaží se osvětlovat antropologické, historické, politické, náboženské, folkloristické, literární i jiné prvky romské kultury a vzájemně znalosti z těchto jednotlivých oborů propojit. Česká romistika patří ke světové špičce. Za mnohé vypovídá, že z osmi dosavadních mezinárodních lingvistických konferencí o romštině byly dvě uspořádány právě pražskou Filozofickou fakultou. Romistika ale samozřejmě nežije jen na české akademické půdě, ale své stoupence má i v zahraničí. O velkou popularizaci romské kultury a především literatury se zasloužila například Mezinárodní asociace romských spisovatelů se svým projektem Romské knihovny. Ta si klade za cíl podporovat a propagovat současnou romskou tvorbu. Počet Romů žijících na území členských i kandidátských států EU je přes šest a půl milionu. Čtyři a půl milionu aktivně hovoří nějakou z forem romštiny. To je dostatečně široká základna, pro niž rozhodně stojí za to uchovávat historii i tvořit kulturní budoucnost

Hvězdy na veletrhu
Letošní Svět knihy nabízí nejen možnost seznámit se s romskou literaturou, ale zároveň i ojedinělou šanci setkat se s některými z autorů. Zajímavé bude sobotní povídání s malířkou a spisovatelkou Ceijou Stojkou, jíž byl loni udělen čestný titul profesorky a která je hlavní hvězdou romské sekce v rámci tématu Literatura a sbližování kultur. Další zajímavou romskou osobnostní na veletrhu je finský autor, básník a scenárista Veijo Baltzar. Z jeho děl je cítit hrdost a sounáležitost s romskou komunitou. První román Hořící cesta se stal senzací a i jeho další díla vzbudila velkou vlnu zájmu. Přijďte se přesvědčit osobně, že na tomto autorovi rozhodně něco je. Dost možná vás romská literatura chytne a už nepustí.

• Zápas slova s obrazem
Právě tímto bojovným názvem byla pojmenována zajímavá beseda, které se zúčastnil pan Krzysztof Koehler, polský básník, literární kritik, profesor varšavské univerzity a od roku 2006 též ředitel polské veřejnoprávní televizní stanice TVP Kultura. Partnerem v besedě mu byl český novinář a od roku 2009 vedoucí kulturní redakce zpravodajství České televize, pan Petr Fischer. Na úvod polský host představil projekt kulturní stanice polské televize. Ta vznikla v roce 2006 a jejím vzorem byla jednak stanice ARTE a jednak ruská televize Kultura. Polská stanice specializovaná na kulturu vysílá 19 hodin denně a snaží se o co nejširší záběr – od klasické kultury, přes alternativní až po neoficiální projevy kulturní scény. Stanice je financována z výnosu z reklam odvysílaných na polské veřejnoprávní televizi. Jak dodal Petr Fischer, taková televize je v evropských poměrech spíše výjimkou. Polsko má výhodu poměrně silného diváckého trhu (více než 4× silnějšího než v ČR), proto se tam může snadněji podobný projekt objevit. Krzysztof Koehler přiznal, že tato stanice nemá příliš vysokou sledovanost, ale na druhou stranu vykazuje poměrně značnou spokojenost jejích diváků. V druhé části besedy se diskutovala otázka televizního uchopení literárních témat. Zatímco televizní přenos či reportáž z hudební události popřípadě divadelního představení se poměrně snadno ztvárňuje, přiblížit něco tak statického, jako je kniha, a něco tak privátního, jako je čtenářský zážitek, poněkud odporuje podstatě televizního sdělování. Navíc jsou televize tlačeny svými editory ke střihové bohatosti (až klipovitosti) a také k atraktivnosti témat, což často hraničí s priorizováním zpráv ze showbyznysu. Podle Petra Fischera jsou dnes v Česku a pravděpodobně i v Polsku nemyslitelné příspěvky, které viděl na amerických televizích a dokonce i v Německu, kdy například čerstvě oceněný autor dostal v hlavní zpravodajské relaci tříminutový prostor, kde v měkce nasvětleném interiéru velmi staticky četl ukázku ze svého díla. Jaké jsou tedy cesty k prezentaci kvalitní kultury v televizi? Nacházet atraktivní a originální pojetí reportáže. V oblasti literatury se to v České televizi daří zejména magazínu „333“. Polská TVP Kultura má větší programové možnosti. Existuje zde například „Magazín básníků“, pořad, kde vystupují jenom básníci, bez ohledu na to, jak jsou prezentačně schopní – staví se právě na autentičnosti jejich projevu. TVP Kultura rovněž etablovala žánr knižního klipu, kdy je kniha představena formou animovaných obrazů. Jak Krzysztof Koehler, tak Petr Fischer se závěrem shodli, že prezentace literatury v televizi je běh na dlouhou trať a zároveň každodenní boj s hlavními editory podléhajícími tlakům na co nejvyšší sledovanost zpravodajských relací.

• Mapa roku 2009 udělena
Veletrh Svět knihy je už tradičně dějištěm slavnostního vyhlášení vítězů soutěže Mapa roku. I letos se v Literárním sále sešli autoři a zástupci vydavatelství nejlepších kartografických publikací, aby vybrali z celkem 107 přihlášených produktů od 20 vydavatelů.

V kategorii Atlasy, soubory a edice map zvítězil Atlas voleb do Zastupitelstva Olomouckého kraje 2000, 2004 a 2008, který vydala Univerzita Palackého v Olomouci.
Vodácká mapa Berounka 1 : 50 000, kterou vydala Kartografie Praha, se stala vítězem v kategorii Samostatná kartografická díla.
Bezpečnostní mapa Olomouce Lucie Burianové z Univerzity Palackého v Olomouci dominovala kategorii Kartografické výsledky studentských prací.
Hodnotící komise udělila dvě zvláštní ocenění, a sice nakladatelství Stiefel Eurocart za dlouhodobou a kvalitní produkci kartografických děl pro školy a nakladatelství Trasa za dlouhodobě kvalitní soubor turistických map KČT 1 : 50 000.

• Mezinárodní ceny za dětskou literaturu
V letošním roce se na veletrhu představují tituly oceněné hned ve dvou prestižních mezinárodních soutěžích, které udělují ceny za literaturu pro děti. Jsou to Cena Astrid Lindgrenové a Cena BolognaRagazzi.

Cena Astrid Lindgrenové
Astrid Lindgren Memorial Award (ALMA)
Největší světová cena za dětskou literaturu

„Dítě si samo i prostřednictvím knihy vytváří někde ve skrytém koutu své duše vlastní představy. Je to lepší, než cokoliv jiného. Tyto tak krásné obrazy jsou pro všechny tak potřebné“
A. Lindgrenová
Na počest nejslavnější švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové a na podporu a propagaci dětských knížek založila švédská vláda v roce 2002 mezinárodní cenu, která se během krátké doby stala jednou z nejvýznamnějších mezinárodních ocenění za dětskou literaturu. Cena Astrid Lindgrenové je každoročně udělována autorům, ilustrátorům i organizátorům dalších aktivit na podporu dětského čtenářství, bez ohledu na jejich jazyk či národnost.
Je největší literární cenou za dětskou literaturu ve světě a její laureát získává 5 miliónů švédských korun (540 000 EUR). Ocenění je určeno žijícímu umělci za celoživotní dílo, jež musí být vysoké umělecké hodnoty a musí obsahovat hluboký humanistický přístup odpovídající poslání díla Astrid Lindgrenové.
Cílem udílení ceny je posílení a povzbuzení zájmu o literaturu pro děti a mládež na celém světě, posláním ceny je i posílení práv dětí v globálním měřítku. Vítěz je vybírán mezinárodní komisí, jež je ustavena na základě dílčích národních nominací.

Cena BolognaRagazzi
BolognaRagazzi Award

Vítězné a nominované knihy 2000–2010
Poprvé byla tato mezinárodní cena udělena v roce 1966 nejlepším knihám pro děti a mládež za grafický design a redakční počin. Cena je každoročně udělována za nejlepší beletristické dílo (Non-Fiction), literaturu faktu (Fiction) a v rámci tzv. kategorie „nových horizontů“ (New Horizons), která je věnována především dílům z arabských zemí, Latinské Ameriky, Ásie a Afriky. K těm ještě přibylo další hodnocení pro nejlepší prvotiny (Opera Prima) – určené dílům nových a mladých autorů a ilustrátorů. Napomáhá tak k jejich objevení a nakladatelům při vyhledávání talentů.
Cena BolognaRagazzi je jednou z nejprestižnějších, neboť nakladatelé do soutěže zasílají své nejlepší knihy, a tím je zaručena výjimečná kvalita kandidátů a jejich prací.
Vítězné knihy získávají značnou publicitu na mezinárodní úrovni a ocenění autoři či výtvarníci se těší velké pozornosti odborné i laické veřejnosti nejen v rámci každoročně konaného Mezinárodního veletrhu dětské knihy v italské Bologni – Bologna Children’s Book Fair.

• První dáma polské poezie v Praze
Zásadní událostí letošního ročníku Světa knihy se nesporně stala návštěva polské básnířky a nositelky Nobelovy ceny za literaturu Wisławy Szymborské. Paní Szymborská se se svými čtenáři setkala na veletrhu v pátek odpoledne. S jejími životními osudy, které začaly v roce 1923, a s její uměleckou a tvůrčí dráhou, nejprve seznámila přítomné česká básnířka Viola Fischerová. Při té příležitosti připomněla myšlenku paní Szymborské „bez ohledu na délku života, má být životopis krátký“. Zdůraznila význam Wisławy Szymborské nejen pro polskou poezii a literaturu (vydala dvacet sbírek a její dílo čítá tři stovky básní), ale i kritiku a esejistiku. Představila rovněž dvorní překladatelku Wisławy Szymborské do češtiny Vlastu Dvořáčkovou. V následném programu pak zaznělo dílo polské básnířky, jež bylo recitováno tichým ale zaujatým hlasem, jak v autorském podání, tak v podání překladatelky Vlasty Dvořáčkové a v přednesu posluchačky DAMU, herečky Marie Štípkové. Kořením programu bylo pak několik ukázek z korespondence Visławy Szymborské s mladými autory, které rozhodně nepostrádaly ironii a duchaplný vtip. Je nepochybné, že paní Szymborská je první dámou polské poezie nejen, svým talentem, ale i neutuchající vitalitou, elegancí a charismatem.

• Čínský knižní trh se představuje
Generální ředitel divize mezinárodních knižních veletrhů společnosti China Universal Press & Publication Co., Ltd., pan Dai Lan, pořadatel čínské prezentace na veletrhu, o vzájemné česko-čínské knižní spolupráci
Jaký byl hlavní důvod vaší účasti na veletrhu?
Chtěli jsme samozřejmě především přispět k rozvoji čínsko-českých vztahů v oblasti knižní kultury. Čínský trh je veliký a čínští nakladatelé mají o český trh zájem. Naším hlavním cílem tedy je podpořit rozvoj vzájemných vztahů.
S jakou nabídkou čínští nakladatelé do Prahy přijeli?
Naše delegace zahrnuje deset různých nakladatelství s velmi pestrou nabídkou – najdete u nás dětské knihy, učebnice čínštiny, beletrii, společenskovědní literaturu, literaturu o architektuře … Než jsme do Prahy přijeli, zjistili jsme si co nejvíce informací o českém knižním trhu na internetu a doufáme, že prostřednictvím naší účasti si tyto znalosti ještě prohloubíme. Až přijedeme příště, mož- ná bude skladba našeho stánku taková, že přiláká ještě více českých nakladatelů.
Jak byste zhodnotil vaši účast po prvních dnou dnech veletrhu?
Jako den ode dne lepší! Včera se odehrálo setkání mezi českými a čínskými nakladateli, jehož náplní bylo předávání informací z nejrůznějších oblastí. Důležité informace jsme obdrželi také od ředitelky veletrhu paní Dany Kalinové. Během dneška již máme možnost na našem stánku přivítat mnoho návštěvníků a hostů z řad nakladatelů se zájmem o čínský trh, které seznamujeme s našimi knihami a nabízíme jim autorská práva. Doufáme tedy v úspěšnou účast.

• Vize versus peníze
Jak sehnat finanční prostředky na zajímavé projekty v oblasti literatury a na podporu čtenářství? O své zkušenosti se přijeli podělit zástupci sponzorovaných projektů z Německa, Rakouska a Velké Británie.
Je s podivem, že ačkoli byli na diskuzi pozváni zástupci obdobných českých organizací a nakladatelů, v řadách diváků jich nesedělo mnoho. Že by v České republice byli všichni s financováním prospěšných projektů spokojeni? Pokud ano, je to skvělá zpráva, pokud ne, pak je škoda, že si své zahraniční kolegy nepřišli poslechnout. Jejich zkušenosti jsou zajímavé a poučné.
Viv Bird z Velké Británie představila projekt Book Trust. „Snažíme se přilákat děti i dospělé ke čtení různými formami. Máme mnoho programů, například program Book Start, kdy děti získávají balíček s knižní nabídkou a knihy zdarma, s nimiž si mohou založit první vlastní knihovničku,“ představila stručně část činnosti své organizace. Book Trust je charitativní organizací, na jejímž financování se částečně podílí stát a částečně soukromý sektor. „Chvíli to trvalo, ale podařilo se nám přesvědčit nakladatele i knihkupce, že je naše činnost pro ně důležitá. Že propagace čtení už od útlého věku jim přivede nové zákazníky.“
Z trochu jiné strany to vzali v Rakousku, kde je největší čtenářskou organizací Klub mladých čtenářů. „Jsme nezisková organizace s malým grantem od státu a každý den mě tedy zaměstnává otázka, jak na naši činnost sehnat peníze. Snažíme se podporovat děti a mládež, aby četly, vydáváme časopisy, spolupracujeme se školami, ale grant, který od státu dostáváme je méně než 10 procent rozpočtu,“ říká Gerhard Falschlehner. „Našli jsme pochopení u velkých firem, jako je ÖMW. Společně jsme vytvořili mnoho zajímavých projektů. Zapojili jsme i známé tváře a dohromady to funguje výtečně.“ Heinrich Kreibich z německé organizace Stiftung Lesen, která nezískává žádné prostředky ze státního rozpočtu, také sází na spolupráci s velkými firmami.
„Máme několik sponzorů, s nimiž udržujeme dlouhodobou spolupráci. Jedním z takových partnerů je například automobilka Škoda, která nám poskytla vozy pro naše mobilní čtení ve školách. Spolupracujeme i s potravinářskou firmou Nestlé nebo Coca-Cola. Snažíme se jim nabídnout zajímavé podmínky, které přinesou propagaci i jejich produktům. S Nestlé jsme například udělali projekt Čas snídaně – čas na čtení, do nějž se zapojilo až tři tisíce školek. Pro obě strany je takové spojení zajímavé,“ podělil se se svými zkušenostmi Heinrich Kreibich.
Jak je to u nás? České zkušenosti z výše uvedených důvodů bohužel v diskuzi nezazněly. Možná příště.

• Premia Bohemica míří už potřetí do Bulharska
V osmnáctileté historii oceňování nejlepších zahraničních překladatelů české literatury putuje Premia Bohemica už potřetí do Bulharska. Bulharští překladatelé se tak stali nejčastějšími laureáty této ceny.
Ačkoliv se to na první pohled zdá překvapivé, má to své přirozené vysvětlení. Když se Bulharsko na konci 19. století vymanilo ze čtyř století trvající nadvlády Turků, byli to právě čeští intelektuálové z mnoha oborů, kteří pomáhali utvářet moderní bulharskou společnost. Od té doby se datuje náklonnost Bulharů k české literatuře. Bulharská bohemistika je na vysoké úrovni a pěstuje se téměř na všech vysokých školách v zemi. Proto je v Bulharsku i dost překladatelů z českého jazyka. Významné postavení mezi nimi má letošní laureátka ceny – Anželina Penčeva.
Anželina se narodila v roce 1957 v Sofii. Ke studiu Bohemistiky se dostala v roce 1977, a to čirou náhodou. Ale nikdy toho nelitovala, i když jí každodenní život s češtinou „přinesl dokonce i manžela“. Dlouhá léta paní Penčeva pracovala jako redaktorka nakladatelství Narodna kultura, což je bulharský ekvivalent českého Odeonu. Tam se věnovala právě překladům české literatury. Sama si ke svým překladům vybírala díla obsahově složitá, myšlenkově mnohovrstevnatá a jazykově komplikovaná. Má za sebou překlady děl Milana Kundery, ale její prestižní disciplínou jsou překlady Bohumila Hrabala, například Morytáty a legendy, Příliš hlučná samota nebo Obsluhoval jsem anglického krále. Zároveň se pouští i do překladů současných českých prozaiků, například do děl Jiřího Kratochvila.
Ve své děkovné řeči Anželina Penčeva vyzdvihla přínos českého ministerstva kultury, které svojí grantovou politikou umožňuje, aby překlady českých knih v Bulharsku vůbec vycházely. Bulharský knižní trh je příliš malý a bulharští nakladatelé se tudíž nehrnou do rizika vydávat české překlady bez finanční podpory.
Díky Anželině Penčevě, ale i dalším bulharským bohemistům, se česká literatura prezentuje v této zemi ve velice reprezentativním výběru a nechybí zde prakticky žádné z pilířových děl naší národní literatury.

• Sbližování národů skrze knížky
V pátek dopoledne byly návštěvníkům veletrhu představeny některé knížky, které reprezentují publikační činnost Domu národnostních menšin v Praze. Jde o cizojazyčné tituly, které ovšem mají přímý vztah k českému prostředí.
Nejdříve pan István H. Tóth, přednášející na pražské Univerzitě Karlově, seznámil posluchače se dvěma kniž- ními tituly v maďarském jazyce. Předně jde o životopisný román Rodinná historie, kterou napsala dnes osmdesátiletá autorka Taťána Poljaková, žijící v Ostravě. Její rodina pocházela z Mukačeva a postupně, v průběhu sta let se stěhovala přes Maďarsko a Slovensko až do Čech. Rodinu tvořily zajímavé osobnosti – například teta autorky byla sochařkou prezidenta T. G. Masaryka. V širší rodině bylo i několik kněžích. Na pozadí autobiografické rodinné ságy se ovšem odehrává mnoho převratných politických událostí ve střední Evropě, včetně rozpadu Rakouska-Uherska. Vyznění knihy je velmi humanistické a na skutečných životních příbězích dokládá, že národy střední Evropy spolu dokázaly žít v přátelství a spolupráci. Druhým maďarským publikačním počinem je učebnice maďarské gramatiky. Zajímavé na ní je to, že ji napsal český student Univerzity Karlovy Radek Patloka. Může se zdát, že je to až drzost, když český student napíše gramatiku maďarštiny, ale maďarská vědecká obec to velmi ocenila a přivítala, neboť logika maďarštiny je velmi odlišná od logiky slovanských jazyků. Patlokova maďarská gramatika tak je mnohem přístupnější právě studentům ze slovanských zemí.
Druhým hostem besedy byl německy píšící autor Walter Piverka, který představil dvě své nové knihy. Jednak autobiografický román Býti Němcem, který začíná v době odsunu Němců po 2. světové válce, kdy se na našem území podařilo zůstat jen malému počtu zástupců této menšiny. Hlavním hrdinou je čtrnáctiletý chlapec, který je stále konfrontován s národnostně determinovaným vnímáním dějin. Jeho zkušenost je však jiná. Postupně poznává, že lidé se rozdělují spíše na dobré a špatné, a nikoliv podle národnostního klíče. Příběh hlavního hrdiny je doveden až do roku 1989, kdy už jako zralý muž vstupuje do české politiky. Druhou knihou Waltera Piverky je sborník dokumentů s názvem Německá menšina v Československu. Tato kniha zachycuje hledání nové identity německé menšiny v našem státě v období 1989 až 1992.

• Staré knihy pro mladé lidi
Překládat nebo adaptovat, toto dilema se včera bouřlivě řešilo v diskuzi nazvané Harry Neználek a ti druzí. Příznivci Harryho Pottera byli zklamáni, protože český překladatel této oblíbené knihy Pavel Medek bohužel kvůli nemoci musel svou účast na diskuzi odříct. Stejně tak učinili i další plánovaní hosté, místo nichž usedli do horkých křesel překladatel Viktor Janiš a překladatel, literární kritik a zástupce nakladatelství Albatros Petr Onufer. Společně s moderátorem diskuse Lukášem Novosadem a s diváky zavedli původní téma překladů literatury pro děti a mládež do nečekaných zákoutí.
Překládat nebo adaptovat
„Dětská literatura zesložitěla,“ zaznělo z úst hostů několikrát. To, co četly děti dříve, se nedá srovnat s tím, co čtou dnes. Knihy jsou složitější a témata i jejich podání jsou mnohdy spíše dospělá než dětská. Tím pádem ovšem dochází k tomu, že mezi záplavou současné dětské literatury si původní díla hledají k dětem cestu jen těžko. „Chtěli jsme znovu vydat Julese Verna a dlouho jsme zvažovali, zda nově překládat nebo adaptovat,“ říká Petr Onufer. „Nakonec jsme se rozhodli pro adaptaci z pera Ondřeje Neffa. Ten některé věci přidal, některé upravil a něco i vypustil. Musím přiznat, že reakce byly rozporuplné, především z řad čtenářů, kteří znají původní překlady. Na druhou stranu vím, že Verna si v knihovnách dětští čtenáři nepůjčují, takže jestli je tohle cesta, jak k nim tuto klasiku dostat, pak má takový počin smysl,“ dodává Onufer a zmiňuje další klasiku – Karla Maye.
„Nedávno se mi dostal do rukou původní překlad a musím přiznat, že mi to přišlo naivní až směšné. Přistupoval jsem k tomu ovšem s nostalgií a vzpomínkou na své dětství, a proto mi to nijak nevadilo. Pokud ale chceme, aby si k takovému dílu našly cestu dnešní děti, je třeba popřemýšlet o tom, zda dílo neupravit. I když je jasné, že z Maye Rowlingovou neuděláme.“ „Na druhou stranu bychom měli zvážit, jak moc bychom měli čtenáři vyjít vstříc,“ dodal na toto téma Viktor Janiš. „Kdybychom všechno upravovali tak, aby tomu děti rozuměly, pak se nenaučí žádnou složitější slovní zásobu. Jsem pro určité ohledy, ale s mírou. Základem překladu je ctít autora.“
Z češtiny do češtiny
„Foglar mi připadá legrační a naivní,“ padlo z úst studentů, kteří zasedli mezi diváky, a otevřela se tak diskuze i nad adaptacemi českých knih, které dnes už patří ke klasice. „Potřebujeme se s hrdiny ztotožnit, a to s těmi Foglarovými nejde, zatímco s hrdiny knih Joanne Rowlingové se ztotožnit dokážeme,“ říkají studenti. Má se tedy i původní česká literatura adaptovat tak, aby k ní děti našly snáze cestu, nebo dílo nechat v původní verzi a bohužel je tak odsoudit k zaprášení na poličkách knihoven? To je hodně ožehavé téma. „Měli jsme vydávat Povídky malostranské a kolegyně dílo upravila pro současné dětské čtenáře. Měl jsem z toho husí kůži,“ říká Petr Onufer z nakladatelství Albatros. „Na druhou stranu jsme nedávno vydali antologii poezie pro děti, kterou jsme pojali v současném duchu, a byl to jednoznačný úspěch. Přizvali jsme ke spolupráci ilustrátorky, které látku zpracovaly spíše komiksově, a první náklad se okamžitě vyprodal. Takový úspěch s poezií jsme nečekali,“ dodává. „Problém, že původní knihy a klasičtí autoři jsou pro dnešní děti nepřístupné, je i v současném pojetí vyučování literatury ve školách. Děti se učí strohá data místo toho, aby se učily díla pochopit a četly je. Pokud by se už učivo pojalo jinak, děti si cestu ke klasickým autorům, a třeba i k původnímu zpracování Povídek malostranských, najdou,“ uzavřel diskusi Onufer. Odpověď na otázku, zda tedy v budoucnu budeme dávat klasickým dětským knihám nový moderní kabát nebo budeme ctít původní texty, zůstala prozatím viset ve vzduchu. Jak ji vyřešíme?

• Vyhlášení cen Literatura a sbližování kultur
Žijeme v různých zemích, ale kniha nás seznamuje aneb Literatura a sbližování kultur, tak znělo zadání literární soutěže pro žáky základních a středních škol. Napsat úvahu o tom, která kniha pomohla účastníkům soutěže nejlépe poznat nějakou cizí zemi, a naopak doporučení cizinci, která kniha nejlépe vystihuje české prostředí, byl úkol nadmíru obtížný. Vyhlášení výsledků se zúčastnili herci Pavel Oubram (vlevo) a Lukáš Hejlík (uprostřed) a vítězové v 1. kategorii Jana Balážová a ve 3. kategorii Matouš Hartman.

• Slovník roku už pošestnácté
V pátek 14. května byly v rámci Světa knihy slavnostně předány ceny již 16. ročníku soutěže vyhlášené Jednotou tlumočníků a překladatelů, ceny Slovník roku. Odborná porota vybírala z 87 přihlášených titulů a dospěla k těmto výsledkům:
Hlavní cenu SLOVNÍK ROKU získal: Heřman, Karel – Blažejová,
Markéta – Goldhahn, Helge a kol.: NĚMECKO-ČESKÝ SLOVNÍK
FRAZEOLOGISMŮ A USTÁLENÝCH SPOJENÍ / DEUTSCH-TSCHECHISCHES
WÖRTERBUCH DER PHRASEOLOGISMEN UND FESTGEPRÄGTEN
WENDUNGEN. C.H.Beck, Praha 2010.
Cenu poroty za překladový slovník: Zuzana Holá: ČESKO-ŠPANĚLSKÝ ODBORNÝ SLOVNÍK. Computer Press, Brno 2009.
Cenu poroty za výkladový slovník: Hendrych, Dušan a kol.: PRÁVNICKÝ SLOVNÍK. C.H. BECK, Praha 2009.
Cenu poroty za encyklopedické dílo: Zádrapa, Lukáš – Pejčochová,
Michaela: ČÍNSKÉ PÍSMO. Academia, Praha 2009.
Cenu poroty za frazeologický slovník: Heřman, Karel – Blažejová,
Markéta – Goldhahn, Helge a kol.: NĚMECKO-ČESKÝ SLOVNÍK
FRAZEOLOGISMŮ A USTÁLENÝCH SPOJENÍ / DEUTSCH-TSCHECHISCHES
WÖRTERBUCH DER PHRASEOLOGISMEN UND FESTGEPRÄGTEN
WENDUNGEN. C.H.Beck, Praha 2010.
Cenu poroty za slovník vydaný ve Slovenské republice: Majtán, Milan a kol: HISTORICKÝ SLOVNÍK
SLOVENSKÉHO JAZYKA. I (A–J), II (K–N), III (O–Pochytka), IV (Poihrať sa–Pytlovať). V (R–Š), VI (T–V), VII (Z–Ž, Dodatky). Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra SAV a VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava 1991–2008.
Čestná uznání: Veselý, František Xaver – Spáčil, Jiří (ed.): VŠEOBECNÝ SLOVNÍK PRÁVNÍ. I.–V. díl. Wolters Kluwer ČR, Praha 2009.
Průcha, Jan (ed.): PEDAGOGICKÁ ENCYKLOPEDIE. Portál, Praha 2009.
Baštecká, Bohumila (ed.): PSYCHOLOGICKÁ ENCYKLOPEDIE. APLIKOVANÁ PSYCHOLOGIE. Portál, Praha 2009

• Děti čtoucí a soutěžící
Nesporně novou a úspěšnou cestou, jak prohloubit zájem dětských čtenářů o knížky, se ukázala v pátek odpoledne soutěž Souboj čtenářů, soutěž ve znalosti obsahu knih. Projekt, jehož předkolo na veletrhu proběhlo, se plánuje od podzimu rozběhnout ve školách po celé republice. Na veletrhu se utkaly tři týmy žáků šestých tříd pražských základních škol Červený vrch, Emy Destinnové a Hanspaulka. Moderátor Zdeněk Eška položil týmům po třech detailních otázkách z pěti titulů současné zahraniční i tuzemské dětské literatury. Jednalo se o knížky, které měly dětské týmy dopředu zadány, a jak se ukázalo, poctivě načteny. Nutno přiznat, že klání nepozbývalo napětí a soutěživého zápalu. Sálem zazníval potlesk, nechybělo vzrušení ani radost z vítězství. Pomyslné zlato získali žáci ZŠ Hanspaulka, před ZŠ Emy Destinnové a ZŠ Červený vrch. Oslovené učitelky potvrdily, že už příprava na soutěž probudila v jejich třídách zájem o četbu jednotlivých titulů, a to nejen u soutěžících, ale i jejich spolužáků. Vítězi se tak vlastně staly všechny děti, protože se u nich jistě naplní motto kampaně, v rámci které se soutěž konala, „Rosteme s knihou“.

• Na Skřipci letos Pes Baskervilský • Ani letos nebyli návštěvníci knižního veletrhu ochuzeni o udílení ceny za nejhorší překladatelský počin uplynulého roku – takzvané anticeny Skřipec, která je jakýmsi protipólem k prestižním překladatelským cenám Josefa Jungmanna.
Hlavní porota Skřipce zasedala ve stejném složení jako v loňském roce – anglista Miroslav Jindra, romanista Václav Jamek a germanista Vratislav Slezák. Na úvod porota pro pořádek uvedla, že na anticenu Skřipec je nutné pohlížet jako na určitou společenskou hru, která má postižené popíchnout a povzbudit k lepším výkonům. Rozhodně není namístě brát ceny osudově, neboť jak se v dnešní době ukazuje, málokterá kritika opravdu zlomí vaz. A je třeba si uvědomit, že i u těch nejlepších překladů se občas najdou „určité skluzy“. Následovaly ukázky více či méně zábavných překladatelských nedorazů. Přinášíme některé z nich, aniž bychom je přiřazovali konkrétním dílům, čistě jen jako ochutnávku:
– velká vlaková loupež byla přeložena jako přepadení dostavníku;
– Chaplin měl podle překladatele neobyčejné vnější podmínky. Zahraniční autor měl na mysli nijak oslnivý zevnějšek;
– pojmem záhadná vnitřní krajina bylo přeloženo obyčejné vnitrozemí.
Častým nešvarem podle poroty je překlad otrocký. Vyznačuje se tím, že není úplně chybný, ale působí značně těžkopádně: – poměrně nejpočetnější řada;
– zhroutí se v přímém přenosu na vlnách rádia;
– nemůže být dál od pravdy;
– vraždit policajty bez jakékoliv selekce;
– můžeš vidět žábu ve školské tašce;
– kolik foukacích slyšíš nástrojů?
Otrocký překlad se leckdy vyznačuje špatným slovosledem, který je pozůstatkem originální správné větné stavby. V jednom překladu z francouzštiny jsme se mohli dočíst:
– kála jsem se a zároveň jsem se hrozila mou povahou, která odmítala chytat do pasti své přátele; myšleno však bylo, která odmítala své přátele chytat do pasti, což má značně jiný význam. K pousmání by mohl být neohrabaný překlad dětské říkačky: This a pin and that is a pig. Pin is thin and pig is thick. Překladatel se držel věcnosti a verš přebásnil: Toto je špendlík a tamto je prase. Špendlík je tenký, prase je tlusté. Bohužel k pousmání to není, když se dozvíme, že je to citace z oficiální učebnice angličtiny, kde zároveň věta What colour are they? je přeložena jako Jaké barvy jsou oni? a v jiné větě umí dívka „spívat“. K tomu lze snad jen podotknout, že je krásné vidět dívku dospívat!
Ale zpět k anticeně Skřipec. Tu letos nevyhrál žádný z těchto úsměvných překladů, ale počin daleko zákeřnější – konkrétně vydání Psa Baskervilského nakladatelstvím Milenium Publishing. Ačkoliv v tiráži knihy je uveden překlad Josefa Pachmayera z roku 1905 (navíc zkomoleně uvedeného jako Josefa Puchmajera), ve skutečnosti byl použit překlad Františka Gela z let 1958 až 1969 uveřejněný tehdejším nakladatelstvím Albatros. Porotci Skřipce tuto záměnu doložili nade vší pochybnost citacemi z obou překladů. Anticenou Skřipec tak byl „oceněn“ publikační počin, při němž se nakladatelství záměrně vyhnulo finančnímu vypořádání s dědici překladatele Františka Gela. A nakonec, jak se většinou v minulosti stávalo, laureát si veřejně pro cenu na jeviště nepřišel.

• Ceny Tourmap 2010 předány
V pravé poledne v pátek 14. května byly už posedmé v rámci veletrhu Svět knihy slavnostně předány ceny Tourmap.
V kategorii Mapy s turistickým obsahem vybírala odborná porota z 537 titulů a usnesla se na tomto pořadí:
1. Plan & Go! Jungfrau Region (Federal Office of Topography)
2. Soubor turistických map Klubu českých turistů (TRASA, spol. s r.o)
3. Poznávejte Česko (SHOCart, spol.s r.o.)
V kategorii Turistické průvodce soutěžilo 198 produktů a oceněny byly:
1. Soubor průvodců Bradt (Nakladatelství JOTA)
2. Alpy – Velký turistický průvodce (Marco Polo, s.r.o)
3. Secret London. An unusual guide (Editions Jonglez)
Porota rovněž udělila zvláštní cenu PRIX JURY Toulavé kameře 9 (Freytag&Berndt)
V kategorii Cestopisy soutěžilo 31 titulů a porota rozhodla takto:
1. Hana Růžičková: Švýcarsko – cestopis ve fotografii (Mladá fronta)
2. Z Paříže… Jan Šmíd (Nakladatelství Gutenberg)
3. Milan Silný: Každý kopec má své… nej (Cykloknihy s.r.o.)
Porota rovněž vybírala z nejlepších regionálních produktů a ocenila:
1. OSTRAVA!!! – Turistický průvodce městem a okolím (Freytag&Berndt / Statutární město Ostrava)
2. Soubor map Moravskoslezského kraje (SHOCart spol.s r.o./ Krajský úřad Moravskoslezského kraje)
3. Křížový vrch – kruhový výhled z rozhledny Stod – plán města (RAMAP / Město Stod)

• Skleněný pokoj
Román Skleněný pokoj, jehož hlavní postavou, dá-li se to tak říct, je brněnská vila Tugendhat, přijel na veletrh představit sám její autor Simon Mawer.
„Vila mě zaujala při návštěvě Brna. Měl jsem pocit, že je v ní ukrytý příběh, námět na román. Ta myšlenka mě nakonec tak pohltila, že jsem román napsal,“ vzpomínal autor. Vila se tak stala ústředním bodem děje, který jde napříč českými dějinami, lidé ve vile se mění, jen ona zůstává. „Rád bych uvedl na pravou míru spekulace, že osoby v knize jsou inspirovány skutečnými obyvateli vily. Není to tak. Románové osudy rodiny Landauerů nejsou spojeny se životem rodiny Tugendhatů,“ reagoval autor na dotazy, zda-li často hodně intimní pasáže vycházejí z historických pramenů. „Skutečný je jen dům, příběh, který se v něm odehrává, je vymyšlený. Co se týče osob, nečerpal jsem z žádných zdrojů. Zajímal mě skutečně jen ten dům.“ Jediným zástupcem rodiny Tugendhatů, s nímž autor navázal kontakt, je vnuk Grety Tugendhatové. „Napsal mi mail, že se mu kniha moc líbí, a od té doby jsme spolu v kontaktu. Měli bychom se setkat,“ říká. „Těším se na to, že objevím další rozměr své knihy.“

• A co děti? Mají si kde číst?
Na veletrhu Svět knihy si rozhodně děti mají kde číst, a to v dětském koutku v pravém křídle Průmyslového paláce. Děti i s rodiči tu mohou sáhnout do knihovničky, usednout do nadýchaných křesílek, odpočinout si a něco hezkého si přečíst. Připraveny jsou stolky pro malování i krmení, hračky a vůbec se tu příjemně odpočívá.